Novinky a třídeňák se třídou

20. června 2015 v 20:21 | Anako |  Anako, ta z masa a kostí
Moc se chci všem omluvit za mojí neskutečně dlouhou neaktivitu! Vím, že jsem tu nebyla opravdu dlouho a nemám proto žádnou omluvu.


Nejdřív bych vám chtěla představit novinky, o kterých jsem mluvila v minulém článku. Jde o to, že jste všichni hlasovali pro to, abych sem začala psát i něco v uměleckém duchu, což mě moc potěšilo :) Takže se v blízké (doufejme) době těšte na nějaký ten kousek.
Dále bych chtěla oznámit, že už delší dobu jsem v hlavě střádala nápady na nový layout, takže se těšte. Nechci moc prozrazovat, snad jen dvě věci: bude to naprosto něco jiného, než je na mé stránce zvykem a designerem nebude nikdo jiný než ikik :)
Dále se budu taky snažit dokončit během zbytku června a července projekt 30 days anime challenge, který ne a ne dokončit. Potom jsem vám slíbila projekt ohledně Sherlocka, který začne někdy v září/říjnu.
Tak a teď ke článku :)
← Jsem ta první zleva, potom je Julie a Anita
Ve středu jsme se celá třída sešli ráno v 7:45 na nádraží v jednom městečku, kde mám školu. Jestli čekáte, že jsme všichni měli tři loďáky, z toho jeden jenom boty, tak radši článek nečtěte, protože jsme nejeli na školu v přírodě (bohužel), ale na třídenní výlet do Sobotky (malé městečko mezi Mladou Boleslaví a Jičínem). Měli jsme tedy všichni na zádech crosny, což byl teda "zážitek", protože stále necítím záda.
Vlak jel na minutku přesně, což bylo skvělý. Neměl kupé, ale jen takové dvě velké sedačky naproti sobě a maličký stoleček s odpadkovým košem. Prostě typický vlak. V tom "kupénekupé" jsem seděla s nejlepší kamarádkou Eliškou (která je snad na každý druhý fotce) a dalšími čtyřmi kámoškami - Kačkou, Katkou, Julií a Anitou.
← Tak to je Kačenka :D
Cesta trvala hodinu, potom jsme museli přestupovat, bohužel nevím, kde přímo. Vlak na nás počkal, díkybohu, jinak, bychom museli na nádraží čekat dvě hodiny. Když jsme nastoupili na nový vlak, jeli jsme dvě hodiny. Já jsem si přesedla od holek a sedla jsem si k, už v jednom článku zmiňovaným, kamarádům. Jakub, jak ho tady oslovuji, a Michal mě přijali mezi sebe a své crosny rádi a já jsem se holkám omluvila tím, že jsem Kačce půjčila svůj mobil. Což byla nejspíš chyba, protože až se podíváte na tu hroznou fotku, co udělala, vyděsíte se :D

S kluky jsem hrála jakousi hru, jejíž jméno si nepamatuji a ani si nejsem jistá, jestli mi ho řekli. Každopádně to byly kartičky s různými zvířaty. Ke každému zvířeti byly dvě otázky a odpovědi tipu "a,b,c,d". Na druhé straně kartičky byly správné odpovědi a kratičký článek.
Když jsme přijeli na místo, naše první myšlenky byly asi takové to: ,,Kde jsou lidi? Kde jsou domy? To budeme žít na poli?" Když jsme šli silnicí, byla vidět po naší pravé straně zelená krajina a krásně modré nebe (bylo tam neskutečný horko a když jsem přijela domů, mamka mi tvrdila, že v Praze byla hrozná zima). A Eliška si nemohla odpustit poznámku: ,,My jsme v Hobitově!" Samozřejmě jsme se všichni začali hrozně smát :D A ta hláška se uchytila.
Já jsem tam "nejkrásnější" :D →
Když jsme přišli do kempu a dostali jsme chatky (byla jsem na pokoji s Kačkou, Katkou a Eliškou), byli jsme se ubytovat a odložit si crosny. Naše první slova po otevření chatky byly: ,,Jak to tady ty tři dny přežijeme?!" Kačka má neskutečně velkou arachnofobii, takže začalo velké stěhování. Chudáci pavouci... Eliška se ujmula vedení a všechny (skoro všechny) je vyházela nebo zabila (R.I.P pavouci). A potom se dostavil čas i na naší oblíbenou činnost - focení. Všechny jsme tak trochu posedlí děláním fotek, takže když se Kačka hrabala v mém mobilu a narazila na appku PicCollage, rozkázala mi, abych udělala koláž s fotkami z třídeňáku. Tak jsme museli začít dělat fotky :D Tady je jedna z prvních, kterou jsme stihli ještě v Retrice, potom jsme fotili už jenom foťákem.
První den, když jsme přijeli, jsme si tedy vybalili věci z crosny a měli volno do oběda. Byl tam úžasnej plácek s beach volejbalem, takže jsme všichni do oběda hráli volejbal, což jsem si užila už jen z toho důvodu, že jsem byla v týmu s Jakubem (nevěřili byste, jak skvěle umí smečovat :D). Odpoledne jsme měli odpolední klid, aneb Siestu a potom jsme šli na Humbrecht. Šli jsme krásnou krajinou a cesta nám rychle utekla. Když jsme došli na místo, byly jsme docela překvapeni. Rozhledna byla nejspíš zrekonstruovaná, protože mělá krásně živé barvy, což se podle mě už docela nevidí, protože většina rozhleden je starých. Nejdříve jsme si uvnitř odložili menší batohy a potom jsme se vydali po neobvykle širokých dřevěných schodech nahoru. Schody jsme vyběhli v pohodě, ale potom skončili a my jsme se ocitli na místě, které připomínalo půdu. "Půdu" jsme prošli rychle a před námi se ojevili další schody, které byly uzoučké a neskutečně skřípali. To by mi ani nevadilo, nebojím se výšek, ale mám menší klaustrofobii, která se u mně projevila, díky malému stropu. Ale zvládli jsme to a ocitli jsme se nahoře. Osobně mě rozhledna zklamala. Byla uvnitř budovy, tedy dívali jsme se jen z oken, které byly maličké, takže jsme toho moc neviděli. Ale tak což. Udělali jsme si pár fotek, respektive nás fotila spíše učitelka. Tak přidávám pár fotek :)
← Rozhledna Humbrecht
Cesta zpátky uběhla ještě rychleji než cesta tam, za což jsme byli všichni vděční. Všichni cestou zpátky ukecávali učitelku a její sestru Danu, která jela jako další učitelka, aby mohli jít do bazénu, který byl v areálu a byl neskutečně obrovský. Mě to bylo celkem jedno, protože jsem do vody nemohla (někdo si domyslí proč). Hodně z nás vůbec nepočítalo s tak pěkným počasím, takže plavky neměli. A Eliška měla trauma z toho, že s jejím tělem do vody přece nemůže. Bože :D Takže nás bylo asi pět, kteří zůstali na souši a hráli jsme beach volejbal. A nečekaně zůstali i kluci, tedy Michal a Jakub, takže jsem byla o trošku veselejší. Z beach volejbalu se nakonec stalo to, že jsem si hrála s pískem a kluci si hráli s malými dětmi :D
Další den jsme se vzbudili okolo šesté ráno, protože za naší chatkou byl vlak, který ráno houkal a dělal rámus. Takže jsme ješt dvě hodiny polehávali v posteli, ve které nám byla hrozná zima. Až potom jsem si uvědomila, že je celodeňák na hrad Kost. Já patřím k těm lidem, kteří celodeňáky moc nemusí, protože jsou dlouhý a pytlík s obědem, který dostávate, vždycky stojí za prd. Ale tentokrát jsem se opravdu těšila a i oběd vypadal chutně (sice jsme nikdo nepochopil, k čemu jsme dostali hořčici, ale jinak to šlo). Ráno jsme se tedy s holkama zkulturnili a teple se oblékli, protože na to, jaké bylo předchozí den teplo, byla zima a vypadalo to, že každou chvilku začne pršet. Batoh jsem sdílela s Julčou a Eliškou, ale skoro celou cestu tam jsem ho nesla já, až potom se zapojily holky. V batohu jsme měli vše potřebné - pláštěnky, pití, svačiny, peníze a hlavně naše miláčky; mobily. A hurá na cestu. Jak už jsem zmiňovala, dělali jsme strašně moc fotek, hlavně při cestě zpátky. Při cestě tam, jsem byla uražená na Jakuba, ačkoli jsem neměla důvod. Vlastně jo, jeden jsem měla - žárlivost. Strašně jsem žárlila na to, že se baví a směje na mou spolužačku. Myslela jsem, že ji normálně uškrtím. Takže jsem se bavila hlavně s Michalem, kterýmu můžu říct prakticky všechno a on to nikomu nevykecá. Teda skoro. Potom se totiž začal vyptávat Jakuba, jestli mě bere jen jako kámošku, nebo jsem pro něho pořád něco víc... takže jsem nakonec byla uražená i na něho. Ale jinak to byla skvělá cesta.
Prachovské skály →
Šli jsme opět krásně zelenou krajinou a já jsem měla pocit, že jsem v pohádce. Šli jsme i přes lávku a taky jsme hopsali po kamenech přes potůček. Opravdu krása. Když jsme opustili les a byli v poslední etapě k hradu, šli jsme takovým údolím, které nedokážu popsat. Na levé straně skála, na pravé straně skála, před námi skála. Aneb, já miluji Prachovské skály. A proto jsem vybrala jednu fotku, jak to vypadalo a pár dalších fotek, které jsme nafotili.

Nápad s koláží z výletu se zalíbil i ostatním lidem, jako byli například Michal, Julie nebo Anita. Tak jsme začali všichni fotit všechny (krásná věta :D). Pár lidí (např. Jakub nebo Eliška) se moc nezapojilo a byla to bohužel i moje chyba, protože jsem za nimi nepřišla a neudělala jsem si s nima fotku, což jsem dělala úplně s každým (dobře, tak s každým druhým). Takže většinu času poslouchali písničky nebo si povídali s jinými lidmi. Pokud tohle čtete, tak se vám omlouvám. Příště si s váma určitě fotku udělám!
Takže, když jsme dorazili k hradu, rozhodli jsme se, že si dáme nejdříve oběd. Prohlídku, kterou jsme měli objednanou, jsme měli až za hodinu. Před hradem byl spadlý strom, na který jsme si tedy všichni sedli a rozdělali si oběd - chleba a v něm kuřecí řízek + čokoládová tatranka. Potom jsme prošli dovnitř bránou, sedli si na lavičky a odpočívali. Učitelka samozřejmě nafotila pár fotek, kde se tvářím jako největší... blbka, proto vám je sem dávat nebudu. Když uběhla hodina, "vyzvedl" si nás krásnej průvodce, do kterého jsme se s Eliškou okamžitě zamilovali, ale když jsme to hrdě oznámili Kačkám, poklepali si na čelo a raději se od nás vzdálili. Když se zeptal: ,,Máte nějaké otázky?" Eliška se okamžitě přesunula na pozici lovce se slovy: ,,Jaké je vaše telefonní číslo?" :D Takže jsme si všichni prohlídku užili. Když prohlídka skončila, museli jsme se psychicky rozloučit s Janem, jak se ten průvodce jmenoval. Ale nakonec jsme to zvládli. Potom jsme dostali rozchod a já jsem zamířila ke stánku s praženými mandlemi v karamelu, které tak miluju. Samozřejmě jsem byla okamžitě oblíbená a tak zmizeli bleskovou rychlostí. Musela jsem proto koupit ještě jedny, ale ty vydrželi až domů. Jakub koupil i takové ty zatočené chipsy, jak prodávají i na Václaváku, takže jídla bylo určitě dost. A cesta zpátky nemohla proběhnout bez fotek, baterkou v mobilu jsme rozhodně nešetřili :)
Když mě vyfotíte nepřipravenou :D →
Když jsme dorazili do kempu, pár z nás bylo unavených, ale já mezi ně rozhodně nepatřila. Ale učitelka a Dana měly za to, že jsme všichni k smrti unavení, takže jsme dostali až do večeře volno. Nejdříve jsme všichni byli na chatkách, pár kluků hrálo fotbal. Ale potom jsem se rozhodla, že si od kluků vypůjčím Švábí salát, což je taková karetní hra. Ale při mém štěstí ho zrovna hráli. A jelikož jsem si ho chtěla opravdu zahrát, rozhodla jsem se, že si zahraju s nima. Kluci se potom rozhodli, že si půjdou zahrát fotbal, jenže já jsem si zrovna vyzula boty, tak jsem řekla, že já vstávat nebudu. Čekala jsem, že tam teda zůstanou semnou v jejich chatce, ale oni jen mávli rukou a odešli. Tak jsem tam chvilku jen tak seděla na přistýlce a jedla jejich hašlerky, ale nakonec jsem to vzdala a šla ven taky. To byste nevěřili, kolik lidí za mnou běželo! ,,Cos tam dělala?" nebo ,,To ti tak dlouho trvalo, než ses oblíkla?!" a podobně. Bylo to celkem zajímavé. A bylo mi neskutečně dobře při pohledu na onu spolužačku, na kterou jsem tak žárlila. K večeru jsme začali hrát schovku, což byla docela sranda :) Ale potom bohužel začalo pršet jak z konve, tak jsme se museli schovat. Michal chtěl, abych běžela s nima do jejich chatky, tak jsem si řekla, proč ne a šla jsem na "návštěvu". Jakub pouštěl písničky ze Spotify, ale když přišla celá zmoklá Tereza, že jsou všichni na verandě a čekají na nás, museli jsme se bleskurychle obout a běžet za nima. Když jsme byli kompletní, měli jsme se rozdělit do tří skupin, tak jsem byla s Eliškou, Anitou, Kačkou a Katkou. A začali jsme hrát mojí oblíbenou táborovou hru, kterou jsme hráli i minulý rok na škole v přírodě - pantomima. Šlo o to, že ten, který má hrát pantomima si vybere jedno podstatné jméno a jedno přídavné (např. těhotný hasič :D) a to musí předvést nejdříve svíému týmu, který musí hádat a pokud neuhádne během pár minut, hádají i další týmy. Já tu hru miluju, takže bylo jasné (Anako je egoista :D), že to vyhrajeme (byla to remíza s klukama :D). A nakonec balení... které jsme jen tak mimochodem nechali až na ráno s Eliškou :D A večer jsme se přejedli chipsů a kyselých bonbonů, takže mi bylo ráno pěkně blbě.
← Po obědě :)
Když jsme se potom ráno probudili, chtělo se mi pomalu brečet, že musím domů. Ano, čekala na mě wifi a teplá postel, ale nic z mě nedokáže rozesmát tolik jako ztřeštění spolužáci :) Začala jsem proto balit (spíš házet a muchlat) věci do batohu. Okolo osmé nás přišla "vzbudit" Dana. Šli jsme si rychle vyčistit zuby ještě před snídaní, protože den předtím jsme si je čistila jako jediní až po snídani a lidi na nás blbě koukali a já se na všechny bála promluvit :D Ale protože jsme nakonec skončili u toho, že jsme na sebe plácali korektor a řasenku, zase jsme nestíhali a přišla si pro nás Dana s tím, že máme už pětiminutový spoždění. Hodili jsme proto "sprintavšechsprintů" a šli jsme na snídani s kosmetickými taškami. Potom jsme šli vyklidit chatky a dát všemu sbohem. Potom jsme se shromáždili u vchodové brány a šli směr nádraží. Tam jsme čekali asi dvacet minut na vlak. Já jsem měla takovou divnou náladu, asi kvůli tomu, že jsme museli jet zase domů a mě se vůbec nechtělo, ale kdoví, možná to bylo zase kvůli Jakubovi. Každopádně jsem se s kluky ten den skoro vůbec nebavila a hleděla si svýho. Když konečně přijel vlak, tak jsme všichni naskákali dovnitř a Kačka mi opět čmajzla mobil. Byl to hrozně hezkej pohled, říkali holky, protože jsme seděli vedle sebe, každá jedno sluchátko a drželi jsme se za ruce, protože kdysi jsem takhle sedávala s Jakubem a tohle se mi vybavilo. Celkově jsem si výlet moc užila a když jsem potom jela domů autobusem, říkala jsem si, co bych dala za to, kdybych tam mohla zůstat jen o pár dní déle :)
Všem, kteří tam byli semnou, moc děkuju za ty krásný tři dny, moc jsem si je užila a doufám, že zůstaneme partou i v dalších letech, ačkoli už s námi pár lidí nebude sdílet třídu. Mám vás moc ráda a mockrát děkuji :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ikik ikik | E-mail | Web | 21. června 2015 v 16:25 | Reagovat

Jsem ráda že ses bavila :) my jsme žádný vícedenní výlet neměli :/

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 21. června 2015 v 18:25 | Reagovat

Vy jste měli nádherný vícedenní výlet! Jsem ráda, že ses tak dobře bavila. Očividně máš i úžasnou třídu.

My jsme měli jen lyžák, ale já si to moc neužila- protože nemůžu lyžovat a nezapadám do kolektivu, takže jsem celé dny seděla na pokoji a psala básně, což jsem stejně dobře mohla dělat i doma.
Ale v září se jede do Anglie, nicméně ani to nevidím nijak růžově.

Moc se těším na tvé další články!

3 Adís Adís | E-mail | Web | 21. června 2015 v 19:39 | Reagovat

Moc pěkné fotky! :3 Hlavně ty selfie. :3 :D
"V Hobitově" - no sakra.. :DD Ta to zabila. :DD
Tak to jste si užili. Vy se máte, vy jako tříd spolupracujete, to my - my jsme nejhorší třída na škole, už i učitelé si stěžují a dva z nich odešli. :D
My nespolupracujem (tedy, to se stalo jen na třídním výletu v Praze), hádáme se, pomlouváme se apd. :D
Takovou třídu by nechtěl nikdo. Žádala jsem o přestup, ale.. jsou to přece několika letí kamarádi, které nejde jen tak radno opustit.
Oh, rozlučka? Ale tak určitě vymyslíte nějakou tu akci a zase se setkáte. :)

~ Už se těším na 30 days anime challenge :33
A za neaktivitu se neomlouvej. Myslím, že někteří to tu mají podobně. :P ^^

4 Anako Anako | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:49 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Osobně jsem byla ráda, že to takhle dopadlo, protože jsem s tím nepočítala... ale přeci jen šlo o nějakou rádoby "rozlučku", takže jsme se všichni snažili spolu vycházet :)

[2]: Mrzí mě, že se svou třídou nevycházíš :/ Když to tak řeknu, jsem "přistěhovalec", aneb přestoupila jsem z "béčka" do "áčka" v druhé třídě, kvůli tomu, že se naše třída (tedy "béčko") rozpadala. A nikdy jsme spolu moc nevycházeli. Ale poslední dva roky je z nás opravdu parta. Bohužel docela dost lidí, a řekla bych, že těch nejlepších, odchází na gympl a k nám přestupuje "céčko", takže netuším jak s nimi budeme vycházet :/

[3]: Mockrát děkuji :D Hobitov byl jedna z našich úžasných hlášek, potom jsme chtěli udělat na kluky kanadu a já jsem se ptala, čím by se dali uspat a kámoška: ,,Mák uspává" a já: ,,Kde chceš v týhle díře sehnat mák?" a Eliška opět zabodovala: ,,Eliška najde, Eliška vytěží" :D a to byla asi nejpoužívanější hláška za výlet :D
To mě mrzí, snad se to časem zlepší :)
Snad tě nezklamu, zítra, možná ještě dnes, mám v plánu napsat další článek z projektu :)

5 Saki Saki | E-mail | Web | 22. června 2015 v 17:08 | Reagovat

Som zvedavá na pokračovanie 30 days anime challenge. ^^  Ohh, tak to vyzerá na zábavný výlet, tá fotka z vlaku mi príde veľmi zlatá. c; U nás sa na triedny výlet nešlo, zase, nikdy sa ničom nedohodneme. XDD

6 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 22. června 2015 v 19:16 | Reagovat

Teda, budu se tesit na tvuj novy lay. Celkem mi vrta hlavou, co bude motivem :D
Samozrejme jsem taky zvedava na ty challenge ^^
Co se tyce vyletu, je videt, ze sis to poradne uzila. Celkem me pobavil ten Hobitin :D Pavouci.  Taky se jich bojim, takze tu tvoji spoluzacku naprosto chapu :D
Mas super fotky ^^ Vsechny tvoje kamaradky vypadaji mile :)
Co se tyce te zarlive udalosti, stat se to mne, tak bych taky mela chut tu spoluzacku uskrtit, ale nejspis by jeste zalezelo, zda s tou spoluzackou vychazim nebo ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama